Vánoční Pstruží

Víkendovky na Pstruží patří k historii naší skupiny už několik let, takže se i tato může jevit pouze jako jedna z dalších v řadě. Vánoční Pstruží má však zvláštní kouzlo, které každého vždy pohltí a jen těžko se to popisuje. Já se však o to pokusím.

Historie toho letošního se začla psát v pátečních pozdně odpoledních hodinách, kdy naše cesty směřovaly do malé vesničky asi 3 km jižně od Frýdlantu nad Ostravicí v zajetí Beskydských kopců, nám velice dobře známé pod názvem Pstruží.

Hlavním cílem bylo si pořádně odpočinout, zarelaxovat a užít si čas i s lidmi, s kterými se přes rok tolik nevídáme. Námi pronajatá turistická základna se čím dál více plnila a voněla vánoční pohodou, která šla cítit naprosto všude, což naznačovalo zdárný průběh celé akce. Čím totiž byla plnější, tím přímo úměrně i stoupala dobrá nálada, která všeobecně panovala, takže smutného človíčka by jste se tady nahledali marně. Ke slovu se opět dostaly námi poslední dobou velice oblíbené deskové hry, kdy opět kralovali Osadníci nebo Bang, ale velká sranda byla i u Jungle Speed, kde jsme bystřili svůj postřeh a pozornost.

Po sobotním probuzení čekala na každého, kdo vykoukl z okna, nádherná podívaná, to když přes noc paní zima zahalila celou okolní krajinu do slušivého bílého závoje, složeného z milionů malinkých vloček. No prostě romantika jak cyp. To muselo každého zahřát u srdce, i když jak jsem si všiml, tak někoho i pěkně zastudit na těle:-)

Sobota se tedy nesla v duchu zimní atmosféry a pohody, která směřovala k tomu, na co jsme se všichni těšili. Ještě předtím jsme však chtěli udělat radost i našim zvířecím kamarádům, kterým jsme se do lesa vypravili ozdobit stromeček spoustou dobrot a popřát jim tak také hezké vánoce. Všichni lidé by měli být spolu a nikdo by neměl zůstat sám, a to nejen o vánocích, ale ne vždy je stoprocentně možné to uskutečnit. Je to tak i mezi námi, a proto jsme si ty společně strávené chvíle náležitě užívali. A jelikož nás z míry nevyvedla ani místní paní, které strašně vadila naše dobrá nálada a dětský smích, což tak trochu nechápu, mohl náš sobotní den vygradovat u pomyslného štědrovečerního stolu, ke kterému jsme zasedli a pustili se do dobrot, které pro nás připravili ježíškovi kuchaři. Nemohu mluvit za ostatní, ale mě ta atmosféra, které samozřejmě vévodil vánoční stromeček, stůl osvícený svíčkami a spousta zářících tváří, vždy dostane. A obdarovaní jsme se cítili všichni a to tím, že můžeme být spolu a jsme si myslím bezva parta. To je totiž důležitější než nové oblečení, počítač nebo nový mobil, i když ten taky určitě potěší.

Je však strašná škoda, že se s námi tentokrát už nemohl smát náš velký kamarád Vašek Dvořák, který mezi námi již bohužel není, ale měl by velikou radost, kdyby viděl, jak jsme všichni spolu a báječně se bavíme. My se totiž bavit umíme a právě ta radost z radosti druhých a hlavně radost z úsměvem kvetoucích dětských tvářích, je pro nás tou nejlepší nabíječkou do našich baterií.

Roztočil se opět kolotoč her a kdo si chtěl na chvíli odpočinout, mohl prohodit pár slov v kuchyni, kde se mezitím utvořil velice kvalitní debatní kroužek, ve kterém nebyla nouze o bláznivé příhody z táborů, různá vyprávění a taky vzpomínky. Naše žaludky byly přitom stále velice kvalitně zásobovány spoustou cukroví, ovoce a dobrotek, z čehož za sebe musím vyzdvihnout výborné medové perníčky, které mi moc chutnaly, ale dobré bylo úplně všechno, a každý si dopřával to, co jeho žaludku lahodilo a očím imponovalo nejvíc. Zábava se opět protáhla a my se probouzíme do nedělního rána a mě hlavou probíhá myšlenka...."ach jo, už je konec", ale není třeba zoufat, protože za rok se sejdeme určitě znova a taky už i mnohem dřív, třeba na Tradičním výšlapu na Javorník nebo na další spoustě akcí a akciček, které nás čekají. Mám radost, že se všechno povedlo jak mělo , a že všichni zúčastnění, od těch nejmenších až po ty věkem nejzkušenější, tak mohli odjíždět s úsměvem na líci a pořádně nažhaveni na ty vánoce opravdové v kruhu rodinném, které nás čekají už jen za pár dní.

Pozn. autora: Tento článek vzniká už mnoho kilometrů daleko od Pstruží, konkrétně v Pardubicích, já jsem však myšlenkami stále tam, protože jsem zažil moc prima víkend plný pohody, zábavy a relaxace, ale to určitě nejen já, takže lidi, mějte krásné vánoce a ať se Vám splní vše, co si přejete. Kéž by všechno na světě bylo tak bezva jako tento víkend a všechny akce s Vámi lidičky. Jste moje druhá „pionýrská“ rodina. Tak díky a ahóóóój!!