Výšlap na Javorník

Vlak nás dovezl z Kopřivnice až do Veřovic pod Javorník. Z vlakového nádraží už ovšem musel každý po svých.

S nadšením a elánem jsme ve vydali vstříc nástrahám lesa a kopce. Cesta probíhala docela svižně a s dobrou náladou. Během chůze přišel čas i na oblíbenou slovní hru Stupido.

Zhruba o hodinu a půl později téměř na konci svých sil a plně vyčerpáni jsme konečně dosáhli všemi očekávaného vrcholu. Po svačince a po společném fotu jsme se mohli vydat na cestu zpět. Zbývalo už jen sejít o 8000 kroků níže do údolí.

Cesta dolů probíhala docela svižněji. Nevadilo ani to, že byla poseta ledem a občas to podkluzovalo. Sem tam byl k vidění i sníh, čehož se dalo využít ke koulování a pořádné sněhové bitvě.

V místní restauraci, již pod kopcem, nastalo další občerstvení. Tentokrát v podobě teplé polévky a čaje. Čas pokročil a tak zbývala poslední krátká cesta na vlak a do tepla naších domovů.

Doufám, že se výlet i přes promáčené boty a promrzlé tváře všem líbil a sejdeme se na Javorníku příští rok zase a možná i v hojnějším počtu.