Tábory 2025

Na konci července se lidé z PS Kopřivnice, PS Mládí (Brno) a PS Polička sešli na letišti v Brně. Společně jsme absolvovali let do Stanstedu poblíž Londýna a někteří z nás strávili noc na letišti. Druhý den jsme projeli vlakem polovinu Británie a dostali se do cíle naší cesty – obrovského kempu ve Walesby.

Mezinárodní tábor si určitě nepředstavujte jako naši českou pionýrskou klasiku – žádné vstávání v sedm, žádné hry pro děti či suché záchody, žádné celotáborovky. Ve světě se k táborům staví úplně jinak. Netroufám si soudit, zda lépe či hůř. Prostě jinak. Už jen třeba tím, že program je sestaven tak, aby se jej mohli zúčastnit rodiny s dětmi, vedoucí s oddíly, puberťáci či dospělí lidé sami za sebe.

Ráno se samozřejmě vstává, ale nikdo vás k ničemu nenutí. Když nevstanete na snídani v devět, je to váš problém, nebudete jíst (malá rada – nedělejte to, snídaně je jedno z mála jídel, na kterém není co zkazit). Pak následuje „morning circle“, něco jako náš nástup. Účastní se ho ale úplně všichni, od Woodchipů (tedy čerstvě narozených dětí) až po Leadery (vedoucí nad 21 let). Ovšem tento nástup může trvat až dvě hodiny, protože se na něm řeší denní program, služba, úkoly, hrají se hry. Postupně se každá věková skupina ubírá na své vlastní kruhy a služba začíná připravovat oběd (ano, vařili jsme sami. A na přípravě jídla se podíleli úplně všichni.) a zbytek vesnice (skupina asi 80 lidí s jednotným programem) má osobní volno.

Oběd je potom zvláštní kapitolou – i ti z nás, kteří od Anglie očekávali to nejhorší, co se jídla týče, byli docela překvapeni. Zkrátka jsme se nenajedli. Ona zelenina se sýrem a studenou pitou podávanou jako dětská porce celých čtrnáct dní zasytí málokoho. Ale zážitky nemusí být pozitivní, hlavně, že jsou hluboké.

No a potom následuje odpolední a večerní program, nejoblíbenější část dne. Opět ale jiný pohled na celou situaci – nechceš se účastnit? Nemusíš. Jdi si na výlet, spi ve stanu, čti si, povídej si s přáteli. Nikdo tě k ničemu nenutí. Ona by to ale byla škoda. Ty největší zážitky se získávají právě na workshopech. Ráda bych se podělila alespoň o pár z nich.

Nejzábavnější byly workshopy tvůrčí. Tetování hennou, hudební workshopy na netradiční nástroje, přírodní kosmetika, kterou jsme si samozřejmě vyzkoušeli, vodní skluzavka, Worldball (opravdu obrovský balon), Parashute games (hry s velkou plachtou). Při nich jsme si užili nejvíc zábavy, seznámili se se spoustou lidí a poslali pár českých her dál do světa.

Druhou obrovskou skupinou byly diskuze. Ze dvou jsem si odnesla velmi hluboké (a částečně negativní) zážitky. První byla s Palestinskou organizací. Ačkoliv jsem přišla s tím, že nehodlám nikoho soudit, protože nikdy nemůžu poznat situaci žádného z národů, podněcování k násilí a bojkotu mě úplně nepřesvědčilo o nepolitickém a mírovém zaměření Palestinců. Celá diskuze na mě působila prvoplánově, propagandisticky a velmi negativně.

Druhým silným zážitkem byl workshop, na kterém jsem byla jedinou neanglickou účastnicí. Lidé v mém věku vůbec netušili, jaká situace byla v tehdejším Českoslvensku a východní Evropě před dvaceti či třiceti lety. O většině z toho, co jsem jim popisovala, slyšeli poprvé v životě a tvářili se docela šokovaně. (Žádné cestování na západ? Problémy s přijetím na vysokou školu? Zkreslené zprávy v televizi a rádiu? A proč jste si to nechali líbit?).

A takhle nám uplynulo celých čtrnáct dní. Někdy lépe, někdy jsme trošku nechápali systém, výchovu a názory lidí z jiných koutů země. Ale to k mezinárodnímu táboru vždycky patří a je nutné otevřít se novým názorům a vybrat z nich to, co by mohlo pomoci nám samým a předat to dobré druhým. Ať celý článek vyzněl jakkoliv, musím říct, že CoCamp byl obrovskou pozitivní zkušeností. Mám desítky nových známých, nezapomenutelné zážitky, nové zkušenosti a názory, o kterých mohu přemýšlet o dlouhých zimních večerech. A už teď vím, že mi nic nezabrání zúčastnit se příštího mezinárodního tábora ve Finsku v roce 2013.