Šedé myšky na houbách

Letošní den sv. Václava začal proklínáním Fofa. Ten totiž vymyslel, aniž by mu to Jelča stihla rozmluvit, že na houby je nejlepší vyrazit v 7 ráno. A samozřejmě do Veřovic kde bydlí (přece nebude tak brzy vstávat, že?).

I přes tuto časnou ranní hodinu se Šedé myšky dostavily v hojném počtu a nakonec se nás sešlo 16. Tolik lidí s košíky ve vlaku pochopitelně nemohlo zůstat bez povšimnutí, hlavně díky tomu, že už dlouho nepršelo. Ani po ujištění snad všech spolucestujících včetně průvodčí, že nerostou, jsme naši výpravu nevzdávali. Jen se z hledačské stala objevitelskou.

Ve Veřovicích na nádraží jsme vyzvedli dobře vyspinkaného Fofa a vyrazili na Javorník. Teplota, tlak i rosný bod nám přáli tak nám cesta pod kopec pěkně ubíhala. Potkali jsme pouze několik důchodců a černé štěně.

Jen co naše výprava narazila na les, okamžitě byla v něm. A tím byla odstartována i série pikniků. Šedé myšky zakládaly výškové tábory s občerstvovacími stanicemi snad co 100 m, ale hledání hub jsme v žádném případě nevzdávali. Ona taky nebyla tak úplně pravda, že by nerostly. Houbiček pochybných tvarů i barev jsme našli spousty, jen ty jedlé se před námi schovávaly. Asi je někdo upozornil, že příjdeme (opět s Jelčou podezíráme Fofa, protože se celou cestu potutelně usmíval). A navíc, vzhledem k tomu, že jsme neuváženě použili jednu z pověstných Fofo-zkratek, cesta na vrchol trvala 4 hodiny, ale to předbíhám.

Na mýtince, u výškového tábora v pořadí asi desátého - to by mě zajímalo, kde holky pořád braly ty svačiny - jsme dali velkou pauzu a počítali úlovky. Kikině s Nikčou se v košíku bála jedna babka, stejně jako Martě se Sárou. To výprava pod vedením Helči na tom byla mnohem lépe. Jejich koš obsahoval zhruba 15 hub včetně jedné bedly. Kikča s Nikolou pružně reagovaly na vzniklou situaci a ze svého košíku během chvilky vyrobily luxusní hotel pro berušky, které chytaly po celé louce. Jenom beruškám se tam moc nelíbilo, tak se postupně všechny vytratily. Potichu a bez placení. Vrchol jsme dobyli kolem poledne.

Cestou zpátky - tentokrát bez výraznějších zkratek - jsme ještě zkontrolovali pramen Jičínky, zahrádku U Američana a pak už jen mávali Fofovi z vlaku.

Byl to další, velice příjemně strávený den s Šedýma myškama.