Výšlap na Javorník

Vše začalo v osm hodin ráno na vlakovém nádraží v Kopřivnici, po chvilce cesty jsme se dopravili do Veřovic. Odtud jsme se vydali vstříc vrcholu.

Naše skupina se rozdělila na dvě části, první vyrazila bleskovým krokem porazit horu a ta druhá, ve které nad vedoucíma převažovaly čtyři odvážné děti z oddílu Kousavých citrónů postupovala sice pomaleji, ale statečně a s hlavou vztyčenou. Zhruba o dalších deset tisíc kroků později jsme konečně spatřili střechu turistické chaty na Velkém Javorníku.

Po chvilce odpočinku, snězení svačiny z domova, nespočtu fotek a nákupu pohledů pro babičku, nastal čas vrátit se ,,zpátky na zem“. Děti si sebou na Javorník nabalily nejen svačinu, něco sladkého, teplý čaj, ale i boby a lopaty na cestu dolů, ta tedy probíhala o něco svižněji. Kluci na bobech sjeli kopec, jako kdyby byli na závodech a holky chytře svázaly lopaty k sobě a využily ručního pohonu jedné z vedoucích.

V údolí Veřovic jsme využili služeb místní restaurace, ohřáli se a objednali si teplé jídlo a čaj. Poté jsme si to nasměrovali k vlakovému nádraží, nasedli do vlaku a domů jsme dorazili zhruba ve tři hodiny. I přes pořádnou zimu a mráz se výlet všem líbil, nezbývá než se těšit na příští rok.