Zimní tábor Pstruží 2005

...se vám budu snažit popsat v následujících řádcích...

V pondělí ráno se všichni sešli u školy M. Horákové a čekalo se na autobus. Ten se neopozdil a v 8:00 už byli skoro všichni na "palubě". Na tuto akci jsme odjeli v počtu 22 dětí a 8 vedoucích. Když jsme dorazili na Pstruží, což je malá vesnička za obcí Čeladná, zjistili jsme, že se autobus nevleze do vjezdu ke chatě. S humorem jsme vyskákali ven a vše odvezli na bobech, které měly děti s sebou. Po "ustájení" všech účastníků a vybalení věcí, se šlo na věc.

Hráli jsme mnoho seznamovacích her, a proto se zanedlouho všichni oslovovali jménem. Všechny děti byly rozděleny na čtyři družstva a v těchto uskupeních sbírali body v soutěžích a hrách, během celého pobytu.

Každý den jsme byli venku bobovat nebo soutěžit na zamrzlý rybník. Nesmím zapomenout na "odvážné", kteří podstoupili výstup na Ondřejník ( skoro po pás ve sněhu ) a také na soutěž ve skocích na bobech, fotbal a házenou na ledu, lední štafetové hry nebo HUTUTU. Prostě venku se nikdo nenudil, ba ani neumrzl. Všichni pracovali a bavili se společně, bez ohledu na věk. Například, ledová plocha na rybníce, se musela pokaždé vyhrnovat, protože stále sněžilo a jako jeden z vedoucích můžu konstatovat, že žádné dítko nezůstalo sedět ani při těchto pracích. Tímto bych rád všechny pochválil za skvělou angažovanost.

Děti nebyly ochuzeny ani o diskotéku se soutěžemi nebo maškarní večírek. A při soutěžních kláních se dala ta "zdravá" rivalita krájet. Nakonec, po tuhých bojích, zvítězilo družstvo O-zonů, ale odměněni byli úplně všichni.

A co jídlo...ten kdo zná skvělou dvojku kuchařů, zásobovače a hlavního vedoucího, Jirku Hanzelku a Luboše Klemeše, se ani už neptá, jestli nám chutnalo, protože u těchto lidí je to samozřejmost. V neposlední řadě měla na jídle a provozu kuchyně velkou zásluhu i Petra Hanzelková, bez níž by knedlo-zelo-vepř bylo jen bohaprosté knedlo-vepř.

Obsada vedoucích vykazovala velký potenciál a v počtu pěti vedoucích ( Hanka, Kuba, Marťa, Tom a Staňa ) se dokázala se situací poprat takovým způsobem, že v určitých situacích bylo vidět, že se hrají dvě hry najednou, ale to také hlavně proto, že ne vždy hrají jednu hru úplně všichni.

Závěrem bych rád konstatoval, že jsme si všichni rozuměli a spolupráce byla ( alespoň z mého pohledu ) skvělá. Proto se celý tábor perfektně vydařil bez větších problémů a děti byly, jak pevně doufáme, dostatečně spokojené.

Všem tímto děkuji a těším se na další podobné akce.