2. turnus Olbramkostel 2010

Osud českých zemí je nejistý, některá panství se odklonila od království a chtějí nezávislost. Na královský dvůr se proto sjelo šest spřátelených rodů, aby se poklonili královně Elišce a pomohli ji získat slib věrnosti od šlechticů a pánů z okolních hradů. Zástupci pánů z Kvítkova, Vranova, Rarachové z Jedlové, pánové ze Šenkenberka, Templářští rytíři a Markvartové z Hrádku se vypravili na výpravy do širokého okolí, aby získali dekrety se slibem věrnosti pro královnu.

První výprava nás dovedla ke hradu Bítovu. Místní pán nás přijal velice vřele, provedl nás po svém panství a ukázal nám svou rozsáhlou sbírku zvěře, která nadchla všechny malé rytíře. Protože panovalo velmi teplé počasí, přijali jsme s nadšením nabídku pána z Bítova a zašli jsme si zchladit znavené nohy do bítovské zátoky. Pán z Bítova byl velice laskav a doprovodil nás až na královský dvůr, kde se poklonil královně a všem panošům předal jako dar své speciálně vyšlechtěné žížalky.

Povzbuzeni tímto úspěchem, vypravili jsme se do města Znojma. Místní obyvatelé jsou skvělí vinaři a jsou proslulí svým labyrintem podzemních chodeb. Toto rozsáhlé podzemí ochránilo místní obyvatelé již v dobách obléhání města a my jsme byli rádi, že jdeme s průvodcem :o) Po prohlídce katakomb jsme se vypravili na procházku po městě. Z okolí znojemské rotundy je nádherný výhled na město, ale my jsme pokračovali dále, našim cílem byly břehy „Labe“. Celý výlet jsme si parádně užili a nerozhodil nás déšť ani krokodýl ve vodě a dokonce jsme si zpět na královský dvůr odváželi dekret pro královnu.

Doslechli jsme se, že nedaleké panství Velký Karlov chová zvíře hodné královen – krokodýly. To jsme museli ověřit a také jsme doufali, že bychom s místními obchodníky mohli spolupracovat. Tyto třímetrové zvířátka nás nadchla, mrštnost jejich pohybu a tlama s ostrými zuby v nás vzbuzovala respekt, a pokud se snad někdo choval trochu vyzývavěji, stačilo mírné varování v podobě zavrčení (vážně, krokodýli vrčí :o)). Po tomto naučném výletě jsme se vypravili ještě do obce Únanov, kde mají jedinečný vynález – tobogán. Zde jsme strávili odpoledne a velice jsme si to užili. Navíc svobodný pán z Únanova byl poselstvím od královny velice dojat a rád ji přislíbil věrnost. K našemu velkému překvapení navíc zaručil bezplatný přístup do svých lázní a termálních koupelí královně i všem jejím poddaným.

Kromě výprav do dalekých krajů jsme pečlivě prozkoumali i blízké okolí královského dvora. V okolních lesích jsme hráli hry a pořádali jsme soutěže a velice dobře jsme se u toho bavili. Taky jsme si vyzkoušeli naší schopnost přežití v divoké přírodě. Jedno odpoledne jsme si sbalili vše nejnutnější a vypravili jsme se do přírody, abychom si opekli špekáčky, uvařili kotlíkovou polévku nebo upekli brambory. Abychom neměli sucho v krku, připravili jsme si čaj z toho, co les dal a nutno dodat, že některé rody měly opravdu originální příchutě :o) Rytíři z rodu Šeknenberků se vypravili také zkontrolovat svůj hrad Šimperk, ale dočkali se pouze hořkého zklamání, neboť zjistili, že z hradu zbyla pouze hromada kamení. Naštěstí rodinný poklad Šenkenberků přežil bez úhony a rytíři z ostatních rodů se alespoň okoupali v blízkém rybníku Vlkov.

I když jsme měli nabitý program, nezapomínali jsme ani na naši královnu. Naši rytíři si pro ni připravili spoustu překvapení tak, aby na pobyt s námi nikdy nezapomněla. Jako symbol doby, kterou královna Eliška strávila na královském dvoře v Olbramkostelu, a důkaz věrnosti naší královně jsme zasadili památný strom.

A co říci závěrem? My všichni jsme si to moc užili a mrzelo nás, že to tak rychle uteklo, ale rok se s rokem sejde a my se zase potkáme na Olbramu :o)