Ulice

Před několika měsíci nastala v televizním seriálu Ulice zvláštní situace. Pan Hrušinský chtěl několik hlodavců věnovat Pionýrům. Ovšem paní Maciuchová ho opravila, že ti už přece neexistují a její televizní syn přisadil, že už docela dlouho. Nemůžeme samozřejmě obviňovat herce z toho, jak přesvědčivě zahráli svou roli. Můžeme ale obvinit scénáristy? Z diskuze s nimi jsme se dozvěděli, že v Ulici jejich hrdinové mluví v takovém kontextu, v jakém se o daných problémech mluví ve společnosti. A to, že se o Pionýrech ví málo, je známá věc. Takže bychom se měli zamyslet spíš sami nad sebou…

Každopádně z toho všeho vyplynulo několik věcí. Jednak nám hlavní scénárista slíbil, že propříště si na použití jména naší organizace dá skutečný pozor, a hlavně druhá příjemná zpráva – pozval nás na krátkou prohlídku ateliérů, kde se jmenovaný seriál natáčí.

Společně s dalšími asi deseti lidmi z celé republiky jsme se tedy sjeli do Prahy na ústředí Pionýra a odtud již společně vyrazili do Prahy – Hostivaře. Tady na nás čekaly dvě milé a ochotné průvodkyně. Po počátečním přivítání samotným nejvyšším scénáristou, který nám do příštích let popřál mnoho úspěchů, nás nejprve provedly po exteriérech. Nikdy jsem si nemyslela, že to, co se v televizi zdá reálné a skutečné může být tak jednoduché, až vtipné. Celé náměstíčko známé z Ulice je totiž vystavěno jen na oko – jak nám bylo řečeno, je sice velmi pevné a vydrželo by až vítr o síle uragánu, ale působí nestabilně, málem abyste se báli vejít dovnitř. Jen několik obchodů je skutečně tam, kde jsou umístěny v seriálu. V exteriérech jsme si tedy mohli prohlédnout kadeřnictví, tetovací salon a pekárnu. Před ní nás čekalo milé překvapení. Pan Svoboda (filmová postava pana Nykla) se před pekárnou zrovna fotil se svou filmovou ženou a matkou. Chvilku jsme přihlíželi a poté se s radostí přidali…

Po profesionálním focení nás slečny průvodkyně vzaly do studií. Prošli jsme si všechny místnosti, které se ve filmu vyskytují (no dobře, ne všechny, scény ze školy a z posilovny se točí v reálném prostředí), prohlédli si byty a zařízení jednotlivých postav a nakonec se s některými s nimi i vyfotili. Všichni byli nadšení, něco takového přece jenom nevidíte každý den a pro mnohé z nás to tedy byl neopakovatelný zážitek.