Tábory 2025

Krásného a slunečného dne 27. 9. 2009 jsme se my Šedé myšky vydaly na průzkum nedalekého vrcholu Javorník. Sešli jsme se v 8 hodin u klubovny a vybaveni svačinkami od maminky jsme vyrazili společně na vlakové nádraží. Ve vlaku ještě kvůli brzké ranní hodině, brzké alespoň na neděli, vládla ospalá nálada. Ta se ovšem vypařila přibráním dalších dvou členů, kteří na nás už čekali. Doplnili jsme zásoby v nádražním bufetu a pak už se stačilo jen rozdělit na dvě skupiny. A to na Fofovu skupinu s heslem "Oklikou vzhůru" (Fofo, Rocky, Michal, Danek, Terka, Aďa, Anička) a na Jelčinu skupinu s heslem "Rozumně po cestě" (Jelča, Ivet, Klaudie, Kája, Míša, Štěpánka, Martin, Anežka). Za mostem jsme se tedy rozloučili a sešli jsme se až nahoře.

Skupina s Jelčou v čele dorazila v krásném čase a bez jakékoliv fyzické újmy, to se ovšem nedalo říci o Fofově skupině, která dorazila asi o hodinu později a ve stavu, který se snad ani slovy popsat nedá. Tak jak tak jsem se všichni vyvalili na sluníčku a rozbalili svačiny. Nejmenovaná část myšek si navíc sušila ponožky a boty. Ti otrlejší se postavili do dlouhatánské řady a hodinku si počkali na nanuk nebo "chlazenou" kofolu. Když jsem byli nasyceni, napojeni a odpočatí, nezbývalo, než se vydat na cestu zpátky. Skupiny se spojily a šlo se šusem dolů. Vlak jsem stihli s přehledem a ten nás tedy odvezl zpátky do Kopřivnice.

Navštívili jsme ještě místní houpačky a pak opravdu znavení hurá do klubovny připravovat velkolepou večeři. Hlavním chodem byl smažený sýr, který se doslova roztékal na talíři. Velký dík patří kuchařkám Štěpánce a Anežce a báječné servírce Aničce. Po vynikající večeři proběhla vědomostní soutěž. O výsledcích se raději nebudu zmiňovat. Výstup i následné přemýšlení nás tak zničilo, že už jsme si jen mátožně vytáhli madračky a při velice poučných příbězích prasátka Pepy pomalu usnuli. Ráno nás čekala pomazánka co dům dal, úklid a už tradiční špagety. Myslím, že za všechny můžu říct, že to byl skvělý výlet a už se nemůžeme dočkat až zdoláme další kopec.