Kdo je připraven...

Předtáborové mejdlo, byla akce určená vedoucím 1. turnusu a cíleně chtěla vytvořit volnou diskuzi mezi účastníky. Jelikož jsme komunikační chybou nezískali prostory klubovny, šlo o improvizaci. Každá taková příležitost se projeví našim nadšením a společnou a demokratickou tvorbou programu. A že nejsme nějací amatéři, co si jezdí na tábor válet „šunky“, vzali jsme za své a pak se teprve děly věci. Všechno šlo jako po „mejdle“.

Po krátkých úvodních okamžicích před klubovnou, se celá banda odebrala do nedalekého sportovně – zábavného klubu Relax. Předem bych chtěl poznamenat, že táborové soustředění není a nebyla žádná C2H5OH akce, ale šlo o uvolnění a řešení problémů v prostředí, které je přátelské. Klub Relax byl vybrán proto, že jsou zde stoly a dostatek světla.
Na místě jsme si užili bowlingové klání a přišel čas na další, mnohem důležitější potřeby. Tou hlavní byl hlad. Jelikož bylo dost pozdě na rozvoz pizzy, vydali jsme se nazdařbůh do města, s vidinou otevřeného asijského bistra.

Vyšlo to a celá skupina, jejíž jedna část dospěchala pěšmo a druhá přikodrcala známým vozem ŠKODA 105, dorazila k cíli. Na stole se pak vyjímala rozmanitá asijská jídla, chilli omáčka a mastná ústa všech zúčastněných. A právě v asijském bistru, po jídle, když se nálada a dojmy ubíraly směrem domů do postele, vnikl do éteru nápad. „Nešli byste na štramberskou trúbu?“ Samozřejmě, že se ozvaly spontánní ohlasy typu: „Cože? Teď?“ Ale to už byli všichni na nohách a radili se, kudy se teda půjde.

Velmi zvesela si to ta hrstka oddaných táborových pracovníků řinula směrem ku Štramberku. A když jsem napsal vesele, tak sem myslel opravdu vesele.

To, že by náš problém na Trúbě vyřešilo hravě páčidlo, došlo všem, až když vyšlapali dlouhou řadu schodů, vedoucích z náměstí. Vracet se nemělo význam. Při řešení směru naší zpáteční cesty se riskovaly životy na skalnaté klouzačce poblíž a jelikož pionýr je tvor velice zdatný a odolný, náhodou se nikomu nic nestalo. A tak jsme se rozhodli pro odvážnou cestu skrz černé lesy Bělohorského průsmyku. Moderní komunikační nástroje všem pomohli ke zdravým kotníkům ve tmě, na kamenitých cestách. Předposlední zastávka byla na jedné dětské prolézačce, kde se ve vší vážnosti probrali poslední detaily našeho táborového snažení.

Okruh byl zakončen poslední zastávkou u interhotelu, kde byl pečlivě zaparkován vůz značky ŠKODA a odtud se pomalu všichni rozcházeli, ať už pěšmo nebo škodmo, do svých domovů, kde na ně čekaly jejich postýlky a pocity, jakže ten tábor asi dopadne…