Tábory 2025

Já a Mira jsme ve čtvrtek 8.5. vyrazili do Brna a odtud Pendolinem do Vídně. Ve vlaku jsme se setkali s naší drahou českou polovičkou, Pionýry z Prahy – Terkou a Honzou. Už kompletní jsme se, sice jako poslední, dostavili na místo setkání, pak nás ještě čekala cesta do krásného městečka Tulln, asi 30 km od Vídně, kde jsme byli ubytovaní. Po volném čase na obhlídku města a večeři jsme se sešli a trochu se seznámili, zahráli pár her a jelikož jsme byli unavení z cesty, šlo se na kutě.

Druhý den po vydatné snídani nás čekala Vídeň – nějaké to volno na nákupy a pak návštěva 3 organizací, zabývající se dětmi, matkami s dětmi a uprchlíky. Vždy nám jeden z pracovníků ve stručnosti pověděl základní informace o dané organizaci – čím se přesně zabývá, druh pomoci, jak dlouho existuje, atd. A pak přišlo místo na naše dotazy. Po celkem náročném dni jsme šli nabrat síly do turecké restaurace, vznikl sice zmatek s našimi objednávkami, ale nakonec jsme všichni byli spokojeně napapaní. Po zábavné švédské hře od Jonase, kterou zprvu nikdo moc nechápal, se pár neúnavných jedinců ještě rozhodlo pro noční obhlídku města.

V sobotu dopoledne jsme se vrhli na hry a workshopy – co pro nás znamená Intercultural work … Den pokračoval netradičním obědem v čínské restauraci a odjezdem z Vídně na největší tábor všech dob, pořádaný organizací Die Kinderfreunde k jejímu stoletému výročí – kolem 1500 dětí a 500 organizátorů – tak tomu už se říká TÁBOR, mimochodem se ho účastnili i Pražští Pionýři!! Následoval obrovský průvod na náměstí, kde byl připraven malý koncert dětských skupin.

V neděli nás čekal přesun do Kläffer, velkou přestupní stanicí byl Linz, kde jsme měli opět čas na průzkum, ale bohužel vše bylo zavřeno, tedy kromě restaurací a dalších podniků.
Našimi novými spolubydlícími se stali Švédové a na večeři byla přichystána senzační barbecue.

Příští den jsme si prohlédli okolí budovy, kde jsme byli ubytováni – rybník, zvířecí koutek s kozami, lamami, tee-pee jako další možnost ubytování…. Pak jsme vyrazili na cestu - místy trochu nebezpečnou - do domu s uprchlíky, kde jsme se podívali jak bydlí, popovídali se sympatickými černoškami a pak poseděli u čaje či kávy a sušenek. Cestou zpátky jsme zastavili na vyhlídce blízko českých hranic. Zvládli jsme také ještě jeden workshop – jak je to u nás s organizacemi dnes a jak to vidíme v budoucnu. A byl tu poslední večer, party na rozloučenou – na ochutnávku jsme dostali německé vína, Mira vytáhl slivovici, lázeňské oplatky, jež nebyly zrovna nejlepší chuti, Studentskou pečeť a Kofolu, Litevci taky něčím přispěli a mohlo se začít. Mira konečně odhodil stud a začal bavit všechny kolem svým novým language – Miraenglish. Stálo to za to.

Ráno nás čekal nepříjemný problém s naším odjezdem, jelikož jsme o 2 minuty nestihli vlak do Linz. Po dlouhém hodinovém jednání, kdy jsme marně přemlouvali řidiče minibusu, aby nás zavezl do Linz, což bylo jen necelých 60 km, my jsme v tom teda žádný problém neviděli, ale řidič se jen smál a tvrdil, že to prostě nejde. Dalším návrhem bylo vyměnit si jízdenky a jet společně s Honzou a Terkou do Prahy, tam přespat a domů jet až druhý den - s touto variantou už jsme se začali smiřovat, ale nakonec se to naštěstí vyřešilo - sympatický rakouský reportér nás odvezl až přímo před nádraží.

Myslím, že to byla velmi povedená akce – i když odjezd trochu narychlo, nicméně nám to přineslo jisté zkušenosti, jak v angličtině, tak v poznání něčeho nového, poznali jsme nové některé super lidi.

Chtěli bychom tedy poděkovat Kubovi, který nás v opravdu šibeničním termínu dokázal přihlásit a informovat o všem potřebném. Doporučujeme tyto akce všem, kteří mají zájem poznávat Evropu, organizace a získávat například jistotu v jazyku.