Tábory 2025

Už brzy ráno v pět hodin středopohádkového času vyjel první autobus pro první partu záchranářů pohádkové říše na Slovensko. Za doprovodu zběsilého Ježidědka Ivana , trpaslíka Jirky a doktorky Jany se vydaly děti z dětských domovů z Kelčova a Sémeteše na několikahodinovou cestu k naší táborové základně.

V sedm hodin téhož času se u druhého autobusu v Kopřivnici loučí další táborníci se svými rodiči a vydávají se za doprovodu Sněhurky, Růženky, princezny, královny a kuchtíků stejným směrem jako autobus ze Slovenska.

Osud tomu asi tak chtěl a ve Znojmě se obě družiny záchranářů setkaly v jednom autobuse, protože druhému se už nechtělo pokračovat v jízdě. Nejspíš ho začaroval zlý černokněžník.

Dojeli jsme do kempu a rozdělili jsme se do oddílů a ubytovali se ve stanech. Večer u pohádkového ohně sebral zlý černokněžník králi celé pohádkové říše jeho korunu, která mu dávala moc a sílu držet pohádkovou říši pohromadě. A pak se začala celá pohádková říše rozpadat. Nás potom Královna poprosila, abychom se pokusili najít královu korunu, a tím mu vrátili jeho moc a sílu, aby mohl pohádky nadále řídit a spravovat.

Tak jsme se všechny oddíly vydaly na dlouhou cestu boje a utrpení za znovuobnovení nefungujících pohádek. Během čtrnácti dnů se nám podařilo pomoct slepičce zachránit kohoutka, kterému zaskočil v hrdle oříšek. Vysvobodili jsme ze zajetí zlé ježibaby Jeníčka a Mařenku. Postavili jsme jedové chýše pro malou čarodějnici. Bojovali jsme jako slepí rytíři. Sněhurce jsme pomáhali najít sedm ztracených trpaslíků. Dokonce jsme se potkali i s červenou Karkulkou, se kterou jsme vařili kotlíkový guláš. Po večerech jsme bavili a rozveselovali smutného krále, který byl úplně zničený ze ztráty své koruny. A dokonce jsme si prožili i šťastné a veselé Vánoce s rozdáváním dárků a typickou večeří, kdy nám kuchtíci roznášeli bramborový salát s osmaženou rybou na naše vyzdobené stoly. A poslední den jsme se vydali hledat království Šípkové Růženky, jakmile jsme ho našli, tak jsme se vrátili do tábora a kreslili mapu, kterou jsme odpoledne předali princi, který šel na opačnou stranu než měl. Všechno nakonec dobře dopadlo, protože jsme spolu s princem našli Růženku a u ní i nenávratně ztracenou královskou korunu.

Takže nakonec vše dopadlo dobře. Večer byla svatba, a bohatá královská hostina na počest novomanželů a nás udatných bojovníků za záchranu pohádkové říše. Po večeři jsme se ještě bavili u závěrečného pohádkového táboráku a navzájem jsme se bavili scénkami. Ale moc to nešlo, protože jsme všichni věděli, že na druhý den už všichni pojedeme domů. Pojedeme domů a možná se už nikdy neuvidíme.

Ráno jsme posnídali, uklidili po sobě v celém areálu tábora a dobalili zapomenuté věci. A potom přijely autobusy. Jako první odjížděli kamarádi Ze Slovenska. Loučili jsme se dlouho. Těch čtrnáct pohádkových dnů stačilo k tomu, aby mezi námi vznikla pevná přátelská pouta, a tak se nikomu nechtělo nasedat do autobusu vůbec odjet z tábora s pocitem, že své kamarády už možná nikdy neuvidíme. A byl tady poslední nástup. Celý tábor plakal, od nejmenších dětí, přes nejstarší kluky, až po všechny vedoucí a dokonce i chlapy. No hotové slzavé údolí. Pak už museli Slováci nasednout a odjet. Poslední objetí, zamávání a autobus se rozjel, zatroubil a za zatáčkou zmizel. Nastalo hrobové ticho. Takové, že by jste slyšeli spadnout špendlík i na trávu. Všichni byli smutní a moc nás bolely srdíčka. Dalším autobusem se vydal zbytek táborníků za svými rodiči domů do Kopřivnice a okolních vesniček.

Za sebe si dovolím říct, že i přes všechny menší i větší problémy dopadl letošní tábor skvěle. Vznikla nová přátelství mezi dětmi a spřátelili jsme se i mezi vedoucími a kuchtíky, kteří s námi byli poprvé. Všichni se moc těšíme na příští rok, že se opět všichni uvidíme a budeme se moct rozdat tětem. I s kamarády ze Slovenska. A že všichni opět budeme táhnout za jeden provaz!!!