Víkendové joulobraní

Bylo krásné počasí a dlouho plánovaný pozdně jarní boj na zahradě paní Klimecké v kopřivnických pasekách se mohl konečně uskutečnit. Kdo neměl co na práci, mohl se přidat k partě bojovníků, kteří se snažili poprat s veškerým travnatým a plevelnatým vetřelstvím co se na této zahradě našlo. Nejdříve se zdálo, že nevelké vojsko svou bitvu prohraje ještě dříve než bude odpískán začátek, ale pak se přidali další žoldáci o kterých neměli generálové ani potuchy.
Se svými nástroji připomínali staré dějiny, když se na své protivníky vrhali s motykami, kosami a hráběmi. Poražené vojsko zelených vetřelců se postupně odváželo na okraj bojiště a vítězové se ukládali do stínu plného osvěžujících nápojů a posilňujícího jídla.
Nebyla nouze ani o legraci a válečný zpravodaj zachycoval celý den na barevné snímky v černé krabičce. Postupem času se bojovníci také přesvědčili, že na technické vymoženosti moderního světa se nemůžeme spoléhat. Nástroje zvané jako sekačky a vyžínače svůj boj postupem času prohrávaly také. Bylo jasné, že toto bojiště je pro ně příliš vyčerpávající a tak se s rychlou pomocí dopravili až do zahradní nemocnice, kde se jim zkušený personál snažil okamžitě přijít na šroubek.
Slunce pálilo celý den a tak si všichni oddychli, když se pomalu ochladilo a nad ohněm a pečenými kuřátky mohli složit svá příjemně unavená těla.
Myslím, že takto vybojovaná únava docela hodně potěší.