Ledová Praha

Světla… Lidé… Hluk… A uprostřed toho všeho, čili v centru Prahy, se motá skupinka kopřivnických pionýrů. Ti, kteří v Praze ještě nikdy nebyli, museli vnímat jen velkolepost našeho hlavního města, ostřílení vlci však už vyrazili směr metro (trasa C, na předposlední zastávce výstup) a následně tramvaj (čtyři zastávky na Bulovku). O půl hodiny později jsme si už usměvaví vybalovali spacáky na následující noc v matematické třídě ZŠ Na Korábě. Večer každý strávil podle svého gusta.

Několik dalších dnů se plány všech zúčastněných - a že nás nebylo málo - nepatrně rozcházeli. Takže jen namátkou: Přes Národní muzeum, kde jsme obdivovali nejen prehistorická zvířata a naše prapředky, ale i roztodivné lesklé kamínky, Expozici historických lékáren, na níž jsme si mohli přiblížit život našich prababiček, jsme se dostali až k Muzeu Policie ČR, v níž se nám zalíbila především místnost s výjimečnými světelnými efekty (nejen, že nám svítila trička a svetry, ale i zuby a některým i části spodního prádla).

Dále nesmíme zapomenout na Pražský hrad s velkolepou výměnou stráží v pravé poledne a Svatovítskou Katedrálou, Muzeum miniatur s fascinujícími maličkostmi, Pražský orloj se zvonícím kostlivcem, lišáckým chamtivcem, kokrhajícím kohoutem a dvanácti apoštoly a Podmořský svět.

Večery jsme trávili především na koncertech. V pátek se nám předvedla trojice veselých chlapíků, kteří nás celých šedesát minut bavili s neutuchajícím elánem svými trampskými písničkami. Ti, kteří tento koncert shlédli, se shodli na tom, že jedinou, kterou znali, byla píseň Tři kříže. O tom, jestli si spolu s pány zvesela zazpívali, se už raději nezmiňovaly.

Vrchol celé Dětské Porty (či Ledové Prahy, jejíž program se s tím naším notně křížil a které se zúčastnila Jelča, Fofo a jejich dětští svěřenci) se dostavil v sobotní večer. V Kongresovém centru to šumělo napětím. Zhasla světla a na podium vystoupil usměvavý mladík, jenž nás následně celým programem s chutí provedl. A že toho nebylo málo. Úžasní bubeníci v zářivých kostýmech, hudebně nadané děti, které si ve svých jedenácti letech dokázali založit skupinu a složit si celý repertoár, ale také zkušení a ostřílení členové Hradní stráže.

Zlatým hřebem byla samozřejmě Boženka. Svůj výstup zvládla perfektně bez jakéhokoliv zádrhelu.

Po příjemně stráveném večeru jsme se vydali zpátky do školy. Nedělní ráno pro nás bylo již jen ve znamení balení, uklízení, stěhování. Odpoledne jsme se totiž rozjeli do svých domovů plni nových zážitků.

Už teď se nemůžeme dočkat příštího roku.
Tak nashledanou v roce 2008!


Pozn. Hlavní podíl na tomto článku má Tamara !!