Výšlap na Javorník

Dne 26.12. 2006 se parta mladých pionýrů rozhodla, že zjistí své tělesné zdatnosti hned na začátku vánočních svátků. Kompletně jsme se všichni výletníci sešli až ve Veřovicích. Všichni dorazili v pořádku, jen Vašek Majkus nevěděl kde jsou Veřovice. Ovšem svým příjezdem potvrdil, že ve Formuli 1 by byl jako doma. Cesta se zdála méně náročnou oproti minulému roku, kdy jsme se brodili v metrových závějích, ovšem teplý den a sluníčko dokáže také vyčerpat, pokud na sobě máte o vrstvu oblečení více, než je potřeba. Na první odpočinkové zastávce nás opustili Kuba s Hankou, jelikož si Kuba jako marod myslel, že se dá nemoc rozchodit. Nakonec to pro jistotu vzdal a s doprovodem odjel domů.

Při vstupu do podzimního lesa se nedalo ani doufat, že nás na vrcholu čeká sníh. Postupně však zimní přikrývka začala nabývat na síle. A taky přibývali odpadlíci. Hanka Heraltů se po době strávené s nohou v sádře měla pomalu rozcvičovat a Javorník byl příliš velké sousto. Tak se Katka s Honzou a nakonec i Vašek přidali k záchranářum a invalidu eskortovali zpět dolů. Tímto jim děkujeme. Největší radost z pořádného sněhu měl zřejmě Mirek. Nejdříve se v zápalu boje vrhl na Vaška, než odešel, a následně na Villyho. Kdyby nad některým z nich zvítězil zasloužil by si cenu. Vynahradil si to ovšem na vrcholu, kde se na něj vrhly Tamča s Dančou a tak se na zemi nakonec váleli čtyři, to když jim přispěchal na pomoc i Tom Münster. Vašek si od nás vyptal z Javorníku sníh. Toho se ujal Mirek a tak si asi dovedete představit jak vypadal, když do igelitky nabíral sníh a pak ho opatrně schovával do batohu. Nutno podotknout, že sníh neutrpěl žádné známky škody a dolů byl snesen opravdu velmi opatrně. Oním sněhem byl Vašek na vlakovém nádraží ve Veřovících následně bombardován.

Byl to krásný den plný sluníčka, smíchu a hřejivé pohody. Příští rok nashledanou.